Eritrea

Eritrea se rozkládá u Rudého moře v severovýchodní Africe. Území je prostoupeno horami s četnými kotlinami, ze severu sem zasahuje proláklina Asale. Pobřeží je členité s korálovými útesy. Podnebí je tu tropické s teplotami dle nadmořských výšek. Jedná se o hospodářsky zaostalý stát, a to také kvůli občanské válce a ostrému vojenskému územnímu konfliktu s Etiopií v letech 1998/2000. Ekonomika je řízena státem, v roce 2005 vláda v podstatě zakázala dovoz zboží.

Oficiální název:

Stát Eritrea

Hlavní město:

Asmera

Časové pásmo:

(zimní čas) :+2 hod

Jazyky:

tigrinština, arabština, angličtina

Náboženství:

muslimové (49 %), křesťané (49 %)

Zdraví:

Povinné je očkování proti žluté zimnici. Doporučuje se i očkování proti břišnímu tyfu, meningitidě, tetanu a žloutence typu A a při delším pobytu i proti žloutence typu B. Při zhoršení situace v regionu nebo při plánovaném delším pobytu v odlehlých oblastech, se doporučují i další očkování, např. proti choleře nebo vzteklině.
Malárie se vyskytuje ve vnitrozemských nížinách v období dešťů od června do září, na pobřeží celoročně.
Nebezpečí výškové nemoci může hrozit při počátcích pobytu v hlavním městě Asmaře, jehož nadmořská výška (2400 metrů) může být příčinou i jiných zdravotních komplikací, například bolestí hlavy.
S vodou souvisí nebezpečí bilharziózy, kterou způsobují vodní červi; je prakticky vyloučeno koupání v přírodních sladkých vodách.
Úroveň místních zdravotnických zařízení není příliš dobrá, snad s výjimkou dvou nemocnic v Asmaře: Zásobování léky není dostatečné, při ošetření se platí v hotovosti.
V případě vážnějších obtíží je lepší co nejdříve odletět ze země

Důležité kontakty:

volací kód tam: 00291

„ „ zpět : 00420

policie 11 55 55
záchranná služba 12 22 44
hasiči 11 77 77

Elektřina:

220 V, 50 Hz + adaptér

Podnebí:

tropické s teplotami dle nadmořských výšek

Měna:

1 nagfa = 100 centů

Cestovní doklady:

Platný cestovní pas (ještě nejméně tři měsíce po skončení cesty) s uděleným vízem

Vízum a formality:

 Pro ČR je příslušné eritrejské velvyslanectví v Berlíně: Embassy of the State of Eritrea Stavangerstrasse 18, D-10439 Berlin tel. (00 49 30) 446 74 60, fax: 446 74 621 e-mail: er.embassy@freenet.de Víza lze prodloužit ( až dvakrát po 30 dnech, pokaždé za 35 USD ) na Department of Immigration v Asmaře, tel. (00 291 1) 11 92 99, 11 40 11, fax 12 61 93. V případě návštěv i jiných zemí než Eritreje je patrně jednoduší získat vízum tam ( Keňa, Džibutsko, Súdán, Egypt, Jemen, Spojené arabské emiráty ) než v Evropě.V žádném případě nelze získat eritrejské vízum v Etiopii. Doporučuje se před cestou ověřit u zastupitelského úřadu Eritreje, zda se podmínky pro přicestování nezměnily. Při odletu ( z jediného mezinárodního letiště v Asmaře ) se platí letištní poplatek 15 USD.

Celní a devizové předpisy:

Je povolen bezcelní dovoz 1 litru alkoholu a 200 kusů cigaret. Registrovat při příletu se musí elektronika (např. videokamera, notebook, drahý fotoaparát). Tvrdě je stíhán každý pokus o import narkotik; ani žvýkání listů kátu (rostliny považované za stimulant na úrovni měkkých drog) není v Eritreji dovoleno.
Dovoz valut není omezen, je však zakázáno vyvážet ze země větší množství místní měny. Národní měnou je od roku 1998 eritrejská nakfa (ERN).

Historie:

Před připlutím Portugalců r.1471, zde bylo několik malých kmenových států. Portugalci byli postupně následováni dalšími Evropany. Ti bohatli z obchodu s otroky, slonovinou a vzácnými druhy dřeva. Od třicátých let 19.století se Gabon postupně stával francouzskou kolonií. Francouzi jej v roce 1886 přičlenili k Francouzskému Kongu,  v roce 1910 ho přičlenili k rozsáhlým oblastem Francouzské rovníkové Afriky. V roce 1849 osvobození otroci založili na pobřeží malou osadu Libreville, tato osada se brzy stala cílem misionářů. V srpnu 1960 země vyhlásila nezávislost. V roce 1964 došlo v Gabonu k puči, který svrhl M’Bu, avšak s pomocí francouzských jednotek se podařilo obnovit předcházející režim. Poté, co M’Ba v listopadu 1967 zemřel, nahradil jej  viceprezident Albert-Bernard Bongo. Na rozdíl od většiny afrických států neexperimentoval se socialismem či marxismem a uplatňoval relativně liberální ekonomický systém v podobě státního kapitalismu, který do země přilákal zahraniční kapitál. Vzhledem k rozsáhlým nalezištím ropy Gabon v roce 1975 vstoupil do OPEC a v 70. letech zažíval značný ekonomický růst. Přestože se Bongův režim v posledních letech formálně liberalizoval, zůstává pseudodemokratickým a politické směřování země je pevně v Bongových rukou. Své postavení si udržuje především obratným rozdělováním opozice.